Cesta k bezolovnatému letování
Při letování bezolovnatou pájkou se budeme potýkat s jedním zásadním problémem, ze kterého vycházejí všechny ostatní strasti bezolovnatého letování.
TEPLOTA TAVENÍ BEZOLOVNATÝCH SLITIN JE O VÍCE NEŽ 40C° VYŠŠÍ !!!
Vhodná letovací stanice je základ
Bude velmi pravděpodobné, že na menší pájecí plošky Vám budou stávající pájedla vyhovovat. Je třeba
velmi striktně dodržovat co nejnižší teplotu pájení. Pokud teplota bude vysoká, bude se snižovat
životnost pájecích hrotů a kvalita pájeného spoje. Nezřídka se stává, že při nedodržování vhodné teploty vydrží letovací hrot jen jeden den. Velmi levné pájecí stanice s nízkým výkonem budou však ve většině případů nepoužitelné.
Standardní konstrukce pájedla (ručky) má keramické tělísko se vzduchovou mezerou. Tuto konstrukci požívá většina výrobců letovací techniky. Vzduchová mezera je tepelný izolant, který nedovolí rychle „dohřívat“, dodávat potřebné množství tepelné energie pájecímu hrotu a proto Vaše stávající pájedla
nemusí pracovat dobře, i když na výrobním štítku najdete výkon 80 nebo 140W.
Jediným možným řešením je odstranění vzduchové mezery, tedy změna celé konstrukce pájedla – pájecí ručky a pájecího hrotu.
Řešením je kompaktní pájecí hrot – hrot s integrovaným topným článkem. Tento systém je schopen spolehlivě dodat potřebné množství tepelné energie pájenému spoji. Praxe prokázala, že optimální výkon pro bezolovnaté pájení je 70 W. Pro velmi náročné aplikace je pak možné použít i vyšší výkon.
Mezi světové lídry v ručním letování patří výrobci jako JBC, Weller, Pace, Metcal. Tito všichni již dnes nabízejí i technologii s integrovaným topným tělískem v hrotu. Nejdále v této technologii je však jednoznačně JBC.
Jedinou nevýhodou hrotů s integrovaným topným tělískem je vyšší cena oproti běžným hrotům. Je tedy potřeba se o ně lépe starat, abychom udrželi stejnou cenu.
Základním pravidlem je udržovat hrot vždy pocínovaný, ať už je nástroj ve stojánku, nebo je stanice vypnutá, hrot musí být vždy pocínovaný abychom zamezili oxidaci základního materiálu hrotu.
Druhým pravidlem je čištění hrotu výhradně v suchém čističi. Houbička navlhčená vodou funguje sice výborně, ale funguje díky tepelnému šoku, kdy vrstvy oxidů na hrotu popraskají a oxidy otřete o houbičku. Ale nepopraská jen vrstva oxidu, ale také vrstva železa na hrotu, a to je jeho konec. Vhodným čističem je tedy mosazná, měděná nebo nerezová vlna, popřípadě kartáčky. Nově se prosazují také kartáče ze skleněných vláken.